Večerní menuet v zámku u moře
Diamant zářící více než měsíc
Pro mne sejmula si masku svoji
Nejúžasnější stvoření Bohů, plné ohně
Mohu žasnout, že ji učinili svou Královnou?
Plníce vzduch Svou sladkou touhou
A mé srdce vířilo hřbitovní poezií...
Pro půvab jsem se do ní zamiloval
Voňavá a úskočná to léčka
A zlomyslné lesní oči, které věštily nejnecudnější
"Erotické, ztěžklé představy uprostřed téhle teplé Podzimní noci
Ukolébala mě tou skvostnou záminkou
A společně jsme se objímali v krvavém měsíčním světle."
Perleťová luno, jakýmžto kouzlem jsi mne zmámila?
Její chladný polibek rozpálil můj krk
Jako šepot vln na Acheronově pláži
V kruhu sladkých hlasů a soch
Které zjevovaly umírající stromy
Tato smyslná svůdnost v černé, vzala mne...
V bledě azurovém úsvitu, jako znovuzrození Ligeia
Jsem se vytrhl ze spánku - hrobky
Na zamlženém přímořském pažitu, kde kamenné sochy, opuštěné
Naříkaly po Jejím zjevení
Zmatený a slabý, ještě naplněný vášní
Lačnil jsem po nabídkách, které pominuly
Kletba nepokoje a plamenné polibky
Bylo toho mnohem víc, než mohla má duše snést...
Já, náhle jsem usiloval o to spatřit Ji znovu
Probíraje se z půlnoční ochablosti
Neznaje dokonce ani Její Jméno
Na tenkém ostří přes propast smyslnosti
Jsem tancoval jako slepý ministrant
Opilý červeným vínem, Její mrtvé rty na mých
Zalité parfémem noci
Celé hodiny jsem slídil po okolí
V marné naději, že bychom se mohli setkat
Když se bouřkové mraky protrhly, popelavé, ztěžklé
Našel jsem útočiště na hřbitově
Spánek, věštecké sny
Se zvrátily v noční můry z krajiny bez Slunce
Paní temnoty
Teď už vím, kdo jsi
Výkřiky straší spánek můj
Vytažené z nočních můr jež jsi sezdala dohromady
Lamia a Lemures
Zplodili tě, smilnice
Abys svedla mé tělo
Portrét Mrtvé Hraběnky
Bolest zanechávala hluboké jizvy, jak jsem snil
Honosný zánik, život je trestem
Ponechává trochu síly k zpečetění tohoto ubohého hrobu...
Ale jedovatý nektar ve mě vyvolával
Horečnou touhu a morbidní záměr prohledat
Závěsy pavučin až k místu, kde ustrnula
Bohyně hřbitova, pokušení a měsíce
V bezchybné, zhoubné kráse si Její dokonalé vzezření vynucuje
Nebeský třpyt tam, kde společnost duchů upadla
V nářek nad ztrátou boha v nejčernějším sametu
Oděného při svém pádu jako hbitá silueta
"Prchlivý, ztemnělý
Jsi účasten mého hříchu
Tajemství je mrtvé, nemohl bys vpustit
Kruté denní světlo na mou pleť?
Ty mne nechceš uctít
Krvavě rudou obětí?
Tak se má snad má kundička otevřít tvému polibku
A lkát znovunalezeným životem?"
Rudé růže pro Ďáblovu děvku...
Temní andělé cítí mé slzy
A šeptají strašidelná requiem
Něžně mně do ouška
Potřeba vzplanutí zde vyvolala opovržení...
Noční puls
Mé žíly vylévají své vody
Jako platbu rtům, po kterých jsem tak toužil
Omývají Její zrádné břehy
Tam, kde se umbra potápí do hvězd
Ebonové hroby, tam, kde se milenci milují
Jako serafín a Nahemah
"Nahemah"
Zamáčkni mi oči, pospěš si, učiň to
Slepý důvod proti tobě, Čarodějko
Neboť musím vědět, nejsi ty mrtvá?
Mé srdce se ozývá bezkrevně a zuřivě...
Nečíhá pokušení v nočním vulvickém hýření?
Nepřišla ke mně Královna Nebes jako Ďábel?
V ten osudný Předvečer Všech Svatých, kdy jsme uprchli ze společnosti
Jak hudba zametala kolem nás v rázném, osudném odchodu
Pod Dianou s rohy, kde všita byla Její pokrevní linie
Na hřbitov Andělů odpočívajících v chladném mramorovém kameni
Trápím se životní prohrou v pochmurném sametu
Oděn ve stíny Smrti jako hbitá silueta....
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.