Tak dostali jsme jednou n^Amiápad: n^Ga schovku budeme si hr^Amiát, a pozvem lidi, ať jdou hrát si s námi, t^Go bude hlína akor^Amiát, t^Dmio bude hlína akor^Amiát, t^Dmio bude hlína akor^Amiát, a pozvem lidi, ať jdou hrát si s námi, no to bude hlína akorát. Pět, deset, dvacet, čert ví, kolik, a za pikolou nesmíš stát, schovej se, kam chceš, celý svět je s námi, anebo nebudeme hrát, anebo nebudeme hrát, anebo nebudeme hrát, schovej se, kam chceš, celý svět je s námi, nebo nebudeme hrát. ®: Pr^Dmiavidla známe, co nám schází, z^Amiahrát si hru z našich dětských let, t^Dmiu znají dámy, tak i páni, z^Eačíná se: pozor, tři, dva, teď! Má to však jeden velký háček a snadno může se to stát, že někdo schová se a s hrůzou zjistí, že nikdo z nás ho nehledá, že nikdo z nás ho nehledá, že nikdo z nás ho nehledá, někdo se schová a pak s hrůzou zjistí, že nikdo z nás ho nehledá. Na na na ... *: Př^Amiíběh se píše a vzd^Dmiuch se dýchá, v^Amioda se má pít a pr^Dmiavda se říká. P^Amiokud se někdo cítí dotčen, t^Gak to se omlouváme hn^Amied, t^Dmiak to se omlouváme hn^Amied, t^Dmiak to se omlouváme hn^Amied, t^Dmiak to se omlouváme hn^Amied, t^Dmiak to se omlouváme hn^Amied, t^Dmiak to se omlouváme hn^Amied, t^Dmiak to se omlouváme hn^Amied ...