1. Sl^Gyšela jsem hořek, že ž^Censká prej n^Demá ř^Gíz, nic nevydrží a fňuká - n^Ca vandru s ní b^Dejvá kř^Gíž, jak vidí kl^Duka, ^Cokem h^Gází, snad k^Daždou partu r^Cozház^Gí. ®: T^Go ti teda ř^Cíkám, h^Gochu zl^Datej, v^Cíc než t^Gy já v^Emiydrž^Dím, pr^Go mě každej v^Candr b^Gejvá sv^Datej, kl^Cuků se n^Dedrž^Gím. 2. Tohle by žádnej vandrák neřek' nikdy o tý svý, to umí jen ten frajer, co teď znaven v trávě spí, celej den hloupý vtípky střídal, ze sklenky si nahýbal. ®: To ti teda říkám, hochu zlatej, víc než ty já vydržím, pro mě každej vandr bejvá svatej, sklenky se nedržím. 3. Jó, někde snad se najde kluk, kterej rozum má, na holku, co se toulá, spatra se nedívá, pod báglem ví jak tlačí záda, o slůvko se nehádá. ®: Tomu klidně povím: hochu zlatej, na krásu mi neprší, s tebou každej vandr bude svatej, s tebou vše vydržím.