1. Když spAmií dva odsouzenDí
v lAmiukách u hořících klDád,
ten dAmiým a ta tráva je zmDěníC,
než se nGadHmiějí,Ami než se nGadHmiějí,Ami než se nGadHmiějí.Ami
Když dva se nepodřeknou
v noci u mlčících vrat,
ta tma a to ticho je svléknou,
než se nadějí, než se nadějí, než se nadějí.
Můj most, já vím už, kde je,
padá a před ním je drát,
a drát, když skočím, se chvěje
něžnou nadějí, něžnou nadějí, nežnou nadějí.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.