V pAmiůli cesty je to nGáhle dáno,
vAmiydal jsem, co bylo nGastřádáno,
drDmiuhý dech byl darem shEůry, tak zas můžu hrAmiát.
Už jsem viděl smrtku mávat zblízka,
proto po ránu si vždycky pískám,
že nemusím dlátem nechat svoje jméno psát.
®: Zase zpCívFá se lGíp a zvDmionovinou lEijem slova tAmiichá,
dCýchFá se lGíp, i když rDmioky plynou Ea čas pospíchFá.G, Ami
Běh času mi v hlavě zni jak bubny
a zas vidím holky tajnosnubný,
jak se těší, až je kluci zbaví tajemství.
Druhý dech mi zvolna sílu vrací,
tu trochu poznání už nepoztrácím,
být si blízcí, i když se nám cesty rozdělí.
®:
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.