V mAmiěsíci zGáří, kdy jAmiablka zrFají,
kdy mAmiantilu nGoci svit mAmiěsíce prEotkal,
když dAmiozněla hGymna, již v pAmiůlnoci hrFají,
já pAmioprvé tehdy jsem SGatana pAmiotkal.
Ten Satan měl líbeznou postavu panny
a nepáchla síra, však voněly květy,
a v úsměvu něha bez jediné hany,
jen z úst jako hadi mu syčely věty:
®: "Jen nCech si svou duši, ta k ničemu nGení,
vždyť mnAmiozí i zdGarma ji Amiupsali čEertu,
však hlAmias - to je zbGoží, jež dnAmieska se cFení
a dAmiobře se platí - to bGeze všech žAmiertů!"
®: "Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil
a stráž mi ho do klece vsadí,
a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil,
tvůj hlas tě zradí!"
Dnes jako kníže si v paláci žiji,
mám ve stájích koně a v zahradách pávy,
jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji,
jen rádio nemám a nesnáším zprávy.
Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,
když slaví se vrazi a obchody s časem,
když svatými slovy se bezpráví hájí,
když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem.
®: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci,
mám z démantů bazén a ze zlata ryby,
mám přebytek všeho, i pýchy, i moci,
mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!
®: Dnes podruhé oko mé Satana spatří,
je krásný, byť s úsměvem krysím,
vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří,
když na větvi visím ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.