Jak léAmita jdou a Ghroby Amipřibývají,
počíGtám vrásky, vryAmité do pleti,
koleje běGží, běží Amiza tramvají
jak dálkaG - sladkohořAmiké prokletí.
Má paFměť - šedý věGšák na vzpomínky,
zítřek Amii dnešekF7 změní Ena kdysi,
k AmiMaxovi zajF7du, místo Amido Demínky,
přečíst F7si dopisy, dopiAmisy, EdoAmipisy.
Na stole kroužky po přelitých číškách,
pelyněk s vínem, leskle lepkavý,
a trapné básně v pramizerných knížkách,
řídké jak bahno ze dna Vltavy.
Zahrady oblékly se do šeříků,
na bledém nebi temné obrysy,
zčernala věž i růže na keříku,
zůstaly dopisy, dopisy, dopisy.
Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky,
kamínky týdnů v broži s jaspisy,
a čas, ten pianista jednoruký,
počítá dopisy, dopisy, dopisy.
Smích jako náplast na strhané rysy
a trocha citu, aspoň ke vzteku,
no zbývá, nežli čekat na dopisy,
není-li doteků, není-li doteků,
neníF7li doteků, doteAmiků, doteků,
neníF7li doteků, neníAmili doteků?
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.