AmiTiché listy lísek, tGřetí kniha Amiběd,
jako v zubech pCísek skřGípou slova vAmiět,
šarlat vlčích mFáků v nGěmém osenAmií,
ztichly hlasy ptFáků v mlčenAmií.
Světle bledým nebem svítí větve bříz,
pole voní chlebem z jedovatých hlíz,
ticho s hlavou vlčí v době po moru,
lidé, kteří mlčí v hovoru.
®: Vodní třFíšť břehy třGísní
kde se prCoud řeky krAmioutí,
matka lFoučí se písní
s princem v kAmiošíku z proutí,
tichý plFáč skryje houští,
košík prGoudem když pouští,
snad pak nAmiad hrází bobří
najdou Grybáři dobří
mEalého krAmiále,F mEalého krAmiále.E
S přeslazenou slinou v koutku rybích úst
tiše léta plynou, slyšíš trávu růst,
zrazeni se krčí v hrubém oděvu,
lidé, kteří mlčí ve zpěvu.
Řeky plné vorů, místo vody kal,
z šumějících borů mrtvé vrchy skal,
a jen šepot syčí křídlem kačením
v zemi, která křičí mlčením.
®: Spěje proud dlouhou poutí
moři vstříc krajem mírným,
nese tmou loďku z proutí
k hladinám nedozírným,
k hřbetům vln s bílou krajkou,
k fregatám s carskou vlajkou,
a pak pod přídí ostrou
zmizí koš s bílou kostrou
malého krále, malého krále ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.