Prošla ohněm jak čistý křišťál, zvoní tónem duhovým. Křehká žena, která padá, touží znít dál, nemá s kým. Znala poušť, kde srdce strádá, stejně má, rozdává. Jak vrabčák schoulená, síly sbírá, má křídla orlí, vzlétává. Proudy dnů ji útlou nesou, k úskalím i tišinám. Chvíle na dně, zas už stoupá, musí jít tam k výšinám. Žena, žena-máma, sem tam slábne, prohrává. Jak vrabčák schoulená, síly sbírá, má křídla orlí, vzlétává. Sílu žít ráda snáší zabolí i náhlý pád, zas už má ten úsměv v slzách, nadějí se nechce vzdát. Bezpečí má v závětří a když s ní život zamává, jak vrabčák schoulená, síly sbírá, má křídla orlí, vzlétává. Chvíli schoulená, síly sbírá, má křídla orlí, vzlétává. Ta skřehlá křídla orlí, vzlétává.