Má láska mluví jako ticho
Bez ideálů a hrubostí
Nemusí říkat že je větrná
Je opravdová jako led jako oheň
Lidi nosej růže
A každou chvíli něco slibujou
Má láska se usmívá jako ty květiny
A nedá se koupit dárečky
V samoobsluhách a na autobusovejch zastávkách
Lidi probírají poměry
Čtou knihy opakujou výroky jinejch
A na zeď píšou závěry
Někteří mluvěj o budoucnosti
Má láska mluví tiše skoro bez dechu
Ví že není větší úspěch než prohra
Ale že prohra není vůbec znakem úspěchu
Plášť a dýka se pohupujou
Dýmy svý svíce rozsvěcujou
Tahle slavnost jezdců
Ta by pěšáka naštvala
Sochy postavený ze sirek
Jedna po druhý se hroutí
Má láska oko přimhouří ona se tím netrápí
Ví až moc na to aby se přela
Aby pořád posuzovala
Most se o půlnoci začne třást
Venkovském doktor se toulá zas
Neteře bankéřů dokonalost hledaj
Od moudrých mužů dary čekaj
Vítr kvílí zvukem kladiva
Noc fičí chladná a deštivá
Má láska je jak havran
U mýho okna
S křídlem zlomeným
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.