Ona: Ležím na polštáři sama s vlhkou tváří, vzpomínky na něj mě dřou to rande, který spáchali jsme v půli září, bylo jenom trapnou hrou Rozmazaný ticho budík provrtává, kapky času počítám Jen já vím, jak moc jsem si přála, kéž by tak byl sám Zastavil se u mě někdy koncem jara a říkal "Ty mi nedáš spát" V tu chvíli se mi nezdála ta píseň stará, jí krásný bylo naslouchat. Samozřejmě věděla jsem od začátku, že se budu o něj dělit s ní o ukradených hodin pár v hotelu noblesním. Refr.: On: Já věděl, že můj účet není zaplacenej a dluhy se maj platit celý do poslední mince Já sliboval jí nejen kočár pozlacenej, však dírou v kapse ztratil jsem i to málo co mám. Když pohár silným vínem touhy naplněnej byl a slovy jsme se hladili na telefonní lince tak přišel jeden večer né dost podařenej a všechno bylo jinak, ten pohár vylejvám. Ona: Nevím, asi netuší co jsem si přála, v krku knedlík překáží Jak chybí mi ta ruka co tak krásně hřála, jak těžký je to závaží Před očima běží samý otazníky, kdy a jak a proč se ptám Kdo zavinil tohle manko, proč se zavřel krám. Já přece sama dobře vím, jak moc mi schází ta něžná slova z jeho úst když leželi jsme vedle sebe jen tak nazí kdo připustil ten hroznej půst Stále pořád dokola tu explodujou, už kolik nocí kolik dní jeho slova "Nevotravuj, seber se a vypadni" Refr.: On: Spěchal jsem, aby můj účet zaplacenej byl dluhy ty se mají platit do poslední mince snad bych sehnal i ten kočár pozlacenej ale netušil jsem, že chci platit šekem nekrytým Já měl svůj vlastní vzdušnej zámek postavenej jen z nadějí a zklamání po telefonní lince pak přišel jeden večer né moc vydařenej a celej zámek proměnil se na dusivej dým Refr.: Ona: Já taky chtěla mít ten účet zaplacenej ten dluh jsme měli splatit oba do poslední mince Nechyběl mi žádnej kočár pozlacenej Mně stačilo jen pohladit a kolem ramen vzít Ten požár stále pálí není uhašenej a dusí ho jen chladnej tón na telefonní lince a že ten večer nebyl příliš vydařenej mi nevadilo, vždyť jich mohlo ještě tolik být.