Životem zkoušený, bez dětí bez ženy, tulák opuštěný v dešti s pejskem stál Mládí jen proflákal, přepych ho nelákal stokrát si zaplakal, párkrát se i smál A tak na kousku drátu za sebou táhnul pixlu prázdnou jak svět, kterým jen ve dvou po všech štrapácích se štěstím projít se dá. Smutek mu zbrázdil tvář, vybral si honorář, jedinej přítel zbyl do posledních chvil. Pod mosty přespával, kdekdo mu nadával do smradlavejch žebráků, on se usmíval Ty dva smetiště dlouho živilo, když jim ani na kosti pár korun nezbylo, který v polívce kromě slz často míval Refr. A ta svraštělá moudrá tvář, lidským touhám se vysmívá na starým snímku dál, v očích zář zůstává. Mluvil s jen se svým psem, za zády s posměškem, lidí co zdaj se být celkem normální. S láskou se objímaj i Boha vyzývaj a pak se vymlátí válkou totální Ty když po klidu's náhle zatoužil na větvi vomotanej drát dobře posloužil jedinej kdo měl v očích pláč byl pejsek tvůj. Refr.