Václav: Vůní světa lánů tvoje jméno vysázím, v tůních oceánů v perlách bílých rozházím. Nebo spíš je vynesu výš, než by kdokoliv z vás, teď to víš. Jana: Ty dovedeš lhát. Václav: Ty v to však nevěříš. Jana: Co můžeš mi dát. Václav: Co na tom záleží, to všechno se může stát znenadání. Spolu: Krouží, vesmír krouží, jak pár míčků v dlaních tvých. Slouží, země slouží pro tvou výtku, pro tvůj smích. Václav: Slunce zář se bez boje vzdá, než ti pozlatí tvář, teď to víš. Jana: To vítr zpívá. Václav: Mým slovům nevěříš. Jana: Zní jenom v pohádkách. Václav: A pak se podivíš, co všechno se může stát znenadání. Spolu: Zkouším, ještě zkouším, najít správné srovnání. Václav: Co ti říct, snad míň nebo víc, snad jen, že tě mám rád, teď to víš. Jana: Tak dej mi to znát. Václav: Proč mi mé vyznání. Jana: Tak smíš i trocha lhát. Václav: A to je poznání. Spolu: Co všechno se může stát znenadání. Spolu: Zdání, pouhé zdání, zdání, pouhé zdání, zdání, pouhé zdání...