táborák zvolna zhasíná
osada už jde spát
kitara tiše doznívá
do duše padá chlad
staričký šerif
ruky po
brouká si v temnotách
když jsem byl mlád
bývala Ascalóna
nejheščí osadou
kterou jsem znál
jak častokrát
hýžila Ascalóna
divokou náladou
jenž buh nám přál
však slávě pistolí
už zvolna dozvání
ale se neučí
to vlčí volání
já pujdu spát
však vlajka Ascalony
musí nad mím hrobem
navěky vlát
vyschli už láhve na stole
pohasl ohňú žár
šerif své staré pistole
pověsil na stožár
na vlajku smutne se dívá
kitaru pohladí
a jeho hlava šedivá
spomíná na mládí
když jsem byl mlád
bývala Ascalona nejheščí osadou
kterou jsem znal
jak častokrát hýžila Ascalona divokou náladou
jenž buh nám přál
však slavě pistolí
už zvolna dozvání
ale se neučí
to vlčí volání
já pujdu spát
však vlajka Ascalóny
musí nad mím hrobem na veky vlát
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.