✍️ Text: Nedvěd František🎵 Hudba: Nedvěd František
Hvězdičky vzplály, zmlkly i skály, podvečer vlahý byl.
Zmlkla i říčka, když jsem tvá líčka poprvé políbil.
Byla jsi tenkrát v té chvíli krásná,jak obláček bílý,
ústa tvá hřála, snad si se bála, že bych ti ublížil.
Ruka tvá bílá pel retú skryla, přede mnou ve dlaních.
Kraj s nocí splýval, když jsem ti zpíval písničku o rúžích.
Byla jsi tenkrát v té chvíli krásná, jak obláček bílý.
Hlas mého lkaní po milování zanikl v peřejích.
Měsíc se vznítil, na skály svítil, nás oba přikryl stín.
Lesklé slzičky jako hvězdičky skanuly na tvúj klín.
Byla jsi tenkrát v té chvíli krásná,jak obláček bílý.
S uvadlou vúní zmizel nám v túni věneček z kopretin.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.