V úsvitu předranním v kterém se neusíná v kožiše beraním přichází Kolombína V rezavé paruce v níž svítí bílé nitky usedá do sanitky Z prstenu na ruce zasvítil rubínek Pierot za volantem (zrak plný vzpomínek a prsten s diamantem) má srostlá obočí a cuká očním víčkem Pak pootočí klíčkem a motor naskočí Špinavý slepý sníh a bílá limuzína Město sní o písních V ulicích meluzína v mrazivém hábitu A jitro s hlasem páva pozvolna odkapává krůpěje úsvitu Kříž rudě svítící taxíku pro nemocné projíždí ulicí Lokály malomocné - bez hostí - bez reklam a v divné limuzíně Pierot Kolombíně předvádí sebeklam „My milujeme se Co víc je na tom světě než cit jenž chvěje se v jediné této větě? Jak rytíř bezhlavý jak světem štvaní Židé po městěch bloudí lidé: Prázdní a bolaví milenci včerejší již už se nemilují Za chléb náš vezdejší v hospodách prozpěvují nepísně - nežalmy! Jak možno dostat lásku na úvěr?... Na poukázku již lichvář prodal mi? ...Láska je řehole k níž máš se protrpěti! Školáčci ve škole nemohou rozuměti samotě po ránu když jednou byl jsi SPOLU..." Vůz minul šedou školu a zahnul před bránu s nápisem KLINIKA Obzor byl zrůžovělý ruměncem cynika Nutě se do veselí Pierot pozorně otevřel dvířka ženě a ona zkormouceně pravila pokorně: „Tak blízko u sebe a přece jsme si cizí!... Jsme ptáci bez nebe a zlatá rez je ryzí když padá z náušnic na bradu knír a vousy... Dvě ruce vzpomenou si... Dvě ruce... A už nic?" - povzdechla zklamaně nad rolí nedohranou Dýchl jí do dlaně a provedl ji branou Do křesla usedla - nad sebou plakát pestrý Když pro ni přišly sestry ještě se ohlédla __________________________ Hospoda U Maxe v neděli před polednem koupe se v metaxe jak v moři nedohledném Dobrá a laciná hospoda-filozofka Pro dámy anýzovka Pro slečny retsina Max peče berana Dvě holky - „matky pluku" jež jsou tu od rána vdechují vůni tuku jenž kape do rožně A chvěje se jim chřípí když pivo teče z pípy - tiše a nábožně Ve váze kosatec Na židli na pódiu olezlý vlasatec hrabe se v harmoniu Ten dobrý starý tón chraplavých mikrofonů! Dva tóny saxofonů - altka a baryton Trumpeta s dusítkem a béčko klarinetu Bicí jsou šidítkem pro čas jenž neplyne tu A sladší bonbonů je basy nápěv starý jenž vtéká do kytary a usne v trombonu Neřest i panenství Génius Bezvědomí Hlasité šílenství i povzdech podvědomý Jak duše bezová jež trpí bez bolesti v zlomené ratolesti: - Toť hudba jazzová! Dva tchyní jazyky před obrazovkou oken v synkopách muziky Vstupuje tucet loken na dívčí hlavičce Poprsí pas i paty skrývají maxišaty Kabelka v pravičce má rajku v dekoru Prstíky levé ruky vznesou se nahoru Ustrnou u paruky nad víčky s řasami jež předstírají pravost Pod něhou číhá dravost „Příbuzná s vosami... Ostrá jak žihadlo... Smrt s broží na halence směnila švihadlo za bičík na milence!... Ukrutnost bez zmatků a vášeň bez rozkoše Vzít paví pero z koše plného odpadků vetknout je do vlasů a cestou do kostela zřít touhu mamlasů!... Mít úsměv archanděla a duši Satana jenž volá po spasení!" Tři chlapci vypasení jak kněžská sutana v šestnáctém století tleskají do nápěvu Podobna poupěti - klidně a bez úsměvu - přisedne Helena ke stolu k Romeovi Jak písně Orfeovy - chladná a vzdálená princezna z pohádky jen sebe milující v komnatě s lehátky A trubka střílející stříbrnou municí stesk vášeň cit a něhu do šedých zbytků sněhu v nedělní ulici Neděle bez kněze Pierot - hrdlo v šálu - s pohledem vítěze vstupuje do lokálu Klidně se rozhlédne Pak - aniž něco poví usedne k Romeovi Odbíjí poledne Jak socha kamenná oděná do sametu vezme si Helena z kabelky cigaretu Romeo zpovzdálí pohlíží na servírku Pierot hledá sirku Najde ji Zapálí a podá Heleně „Váš oheň Dovolíte?" - promluví zastřeně - „Vidím že zahálíte... To vždycky v neděli?" „Ne vždycky... Ale často A co vy?... Baví vás to?..." Pierot zardělý odpoví vzápětí: „V tak milé společnosti?... Nemáte ponětí..." dí s lehkou galantností - „...o světě měšťáků!" Pak dodá rozezleně: „Výlety do zeleně... svět za pár šestáků... Rodinné spoření a trapné důvěrnosti k ženskému stvoření šťastnému v průměrnosti servisů hrníčků a občanského 'štěstí'!!..." Pierot bouchne pěstí a zvedne skleničku Romeo hraje si ruletu - „na zvířata" Mladíček s pačesy - toť čejka chocholatá! Ježatý „umělec" sedící pod obrazem je nazván dikobrazem Dikobraz-vetřelec Plukovník bezbradý s oteklým spodním pyskem „Hle! Buvol z ohrady!" Kmet v rohu stal se psiskem - tupým - a hlídacím a podnapilý chvástal - toť dlouhonohý chřástal pod mostem padacím Slečinka s mašlemi jež v doprovodu matky krmí se mušlemi má en face Asiatky a profil - telecí Krmí se oči klopíc „Toť malpa z rodu opic!... Pobíhá po kleci občas se zavěsí a kníká serenádu!" Dvě tlusté metresy srkají limonádu „Dva mroži pod mysem!" Romeo zvedne sklenku a spatří divoženku se sponou s jaspisem „Černá a lesbická! Vyprahlá Plná zloby jak prázdna kosmická - jak schránka na choroby Jistá a úspěšná!... Vždy třetí - přebytečná K ničemu užitečná Nikomu prospěšná Chladná Ba polární ač vášní vyžíhaná Prodejná... Erární! Proradná... Obelhaná milenkou nevěrnou se sukní rozevlátou Devátá na devátou! Mocnina na černou!!!" Romeo směje se - chladně a křečovitě U pultu pije se na zdraví Afroditě kořalka průhledná z odlívek zkřehlých ledem Na stolku tmavohnědém sklenice úhledná vábící k napití Romeo sfoukne pěnu: „Na sladké přežití!" - vyhrkne na Helenu - „Na dívčí kolena a rychlost našich koní!" „Ať žijí faraoni!" - přiťukne Helena Pierot směje se: „Pijte si na co chcete Na sílu Ramsese či krásu Nofretete Já piji na lásku jež rovna kopretině vyrůstá na pěšině uprostřed oblázků jež kvete u trati tak jako ve skleníku ve stínu souvratí i v sadech u pomníků jež krášlí oltáře i stoly nevěstinců jež zdobí hlavy princů i klopu notáře Na věčnou otázku ukrytou do oříšku připíjím... Na lásku!" Zmlkne a zvedne číšku Cinkne si s Helenou a kývne Romeovi Romeo šetří slovy: „Teď máte zelenou" S leností tuleně a gestem lenochodů pokyne Heleně a hlesne na odchodu: „Obrázek gazely v gotickém foliantu! Lesklejší diamantu... A křehčí oceli..." Zívá - jak hlava psí na pouzdře saxofonu Pak sáhne do kapsy: - Šest čísel telefonu a jméno Helena Vzhlédne Třpyt jíní mrazu na tváři bez výrazu „...Líbám vám kolena... Příjemnou zábavu!..." Uchopí džbánek s mokem Jak lodník z přístavu pak kolébavým krokem vykročí do sálu Dopije pivo z čepu Zaplatí u výčepu a zmizí z lokálu _____________________________ Taftové závěsy a panna na jelenu Romeo pije si - zrak upřen na Helenu jež rovná do džbánku pískově žluté růže Narůžovělá kůže křesel Zář červánků nad plání Sahary Stoleček s lahví sektu Na misce suchary „...Chlad... jako na prospektu... Festival v Newportu s dechovkou... Starosvětská a Schönberg!... Maloměstská představa komfortu v zápase se vkusem..." Obrazy bez výběru Květináč s fíkusem postaven na berberu pod oknem Zelená na šedé barvě stěny „Bledý a opuštěný..." promluví Helena „Romeo - kralevic! ...Vždy nové víno v soudku... a věčně v kole... Víc v cizině než v koutku za pecí... Navenek věrný!... Jak Beatrice! A v kapse pohlednice pro tucet děvenek jež věrně čekají až zase přicestuje z dálek jež lákají..." Romeo protestuje: „Půvabné smyšlenky! Dobré tak pro zasmání... Romeův harém!... Přání je otcem myšlenky!... Balíky pohlednic a veletucty lásek na první pohled... Nic snazšího!... Sedmihlásek cvrliká v besídce kde v casanovské pýše Romeo lístky píše... Po třetí desítce své pero odloží a dá se do zívání... Spočine na loži s pannou... Pak ovíváni svalnatým eunuchem s palmovou ratolestí pustí se do neřestí... Líbá ji za uchem..." Helena se sklenkou přisedne k Romeovi Ten zajat myšlenkou spřádá svůj opiový sen Stále vážněji - až vejde ve skutečnost „...šál... platí za zbytečnost... Sejme ho... Něžně ji políbí na šíji... Dlaň tiskne na košilku... paže se ovíjí kol boků... Ještě chvilku... přes hradbu knoflíčků pak na půlnoc se stočí..." Helena zavře oči Postaví skleničku na stolek Vzápětí dotknou se ústa lící Dvojice v objetí žhavě se milující na bílém koberci Hle! Bouře v Atlantiku! Smích pláče Do výkřiku vzlyk Bérce na bérci Trn nehtu zarytý do kůže Klíny klínů Běs pádí koryty šílený z mezkalinu touhy Vír závrati v pološílené lebce Ryk klisny Ržání hřebce jenž zhrdl opratí Výstřel Pak zapění šampaňské Křičí ptáci Poslední zachvění než vášeň vykrvácí do písku arény a uschne v bílém horku Klid travin na pahorku když ztichnou sirény po prvním náletu Stín dlaně Romeovy na teplém sametu kůže Chuť Átreovy číše jež zkalena jedem Zář potemněla Dvě rozpačitá těla Romeo Helena Nahota zastudí Ztracené kouzlo chvilky jak křížek na hrudi na krajce u košilky Helena pronese vcházejíc do koupelny: „Děkuji... Za kouzelný příběh... Teď známe se o trochu lépe ne?" Muž zvážní Oči strnou „...Osudy slepené náhodou... nepatrnou jak zrnko obilí... Sen padne na dno duše a vzklíčí... jednoduše... po svém... Což nebyly absurdní náhody odevždy osudové?... Státy a národy ve válce... Jahodové rty... ručka koketky s korunovaným čelem ukryta za účelem jenž světí prostředky..." Čas Kroky opánků Petlice zrezivělá Helena v župánku - mokrá a zrůžovělá - vychází z koupele Půvabný přelud pláží „Čas pro výměnu stráží!..." zavolá vesele a zmizí v ložnici Polička s umyvadlem Kelímky vonící po lásce Za zrcadlem skříňka Třpyt povrchů lahviček s poezií Hvízdaje melodii stoupne si pod sprchu Lahodnost proudící vody A vůně mýdla příjemně chladící pokožku Horká zřídla antických koupelí „...Otroci se služkami otřou tě osuškami aby pak zapěli hrajíce na lyru... Pak Múza Terpsichore zavelí špalíru tanečnic... Srdce choré okřeje pohledem na luzná těla dívek... Hle - lůžko bez přikrývek a květy na bledém hedvábném polštáři..." Utře se do ručníku s rybami Na tváři úšklebek uličníků s nahými koleny Dva lidé u svačiny Zář slunce z pavučiny a úsměv Heleny jež mlčky naslouchá vyznání Romeovu „...Má pohled koloucha má kráska... Zas a znovu hledím jí do očí... A moje srdce - z pouti - chtělo by utonouti pod břehem obočí Svěží jak kapradí - dvé rtů jež tvoří ústa... Dvě růže v podhradí tvrze jež nezarůstá trním... jen růžemi vstříc noci vonícími... Tvé prsty hladící mi povědí o zemi kde píseň milostná nepadá do závějí... Hle - šíje bělostná vonící po šalvěji pokojně schýlená k poupatům v bílé pláni..." „Láska co povolání..." podotkne Helena - „...Pár sladkých nesmyslů - a je z něj Casanova!" Slova jsou bez smyslu A smysly beze slova jak listy šelestí vteřinu před spadáním „Jděte mi s milováním a sněním o štěstí..." směje se Helena z karafy nalévajíc - „...děvence bez věna nestačí mladý zajíc a láska s pilností! ...Ó ano!... Cit se cení... Nad něj však... zajištění a těch 'pár drobností' jež lásce pomohou Láska je politika...! Střevíčky na nohou... pořádná kosmetika... Pár šperků do plesu... stylová toaleta Pudřenka... cigareta a kouzlo účesu Klidně se usmívat pak zahrát uraženou zardít se... zazpívat... Zkrátka - být vždycky ženou s dostatkem humoru... Ale vy nepijete! ...Zklamaný?... Můj ty světe!... Nu... Hlavu nahoru a cink cink!... Na zdraví! ...A netvařte se sklesle!" Romeo bolavý sedí a mlčí v křesle Křivě se zašklebí - snad pokus o zasmání „Dáme se na pokání Změníme podnebí... nebo jen tapety..." dí s tváří odhodlanou Pohlédne na květy „Přeju vám... Na shledanou...!" Dopije vestoje „...A díky za popravu..." Uctivě skloní hlavu a vyjde z pokoje