Vypadáš tak klidně, spíš?
Zavírám dveře k naší iluzi
Kde jsem se ztratila ve větrem vyfoukaných snech…
Dva světy tak daleko
Pamatuji si, když jsem jí dal svůj ráj…
Z té suché země žáru nyní spí opuštěna
Všechen ten strach uvnitř mě, co nechci aby viděla;
Zdolá tento život a nakrmí můj nadějný svár
A ona za mnou přišla; Insomnie
Bijící v mém hrudníku
Ach… ukolébej mou duši k spánku!
Její srdce jako laguna a roztrhané křídla
Hořící uvnitř ozvěny naší mrtvé unie
Raději budu odpočívat na slupce tvé duše
Protože tvé oči jsou hlubší, hlubší jak jakékoliv jiné!
Ale ona se mnou zůstala; Insomnie
Paralyzovala mé srdce
A rozlámala ho na kusy
Vím, že jsem naživu, ale nedýchám…
Vidíš mě?
Vím, že jsem se snažila. Prosím, věř mi!
Slyšíš mě?
Mé oči, má duše… jizvy uvnitř mě trápí
Můj vlastní, svět venku,
Kde láska leží pohozená na zemi
Vím, že jsem naživu, ale nedýchám…
Cítíš mě?
Vím, že jsem se snažila. Prosím, věř mi!
Budeš mě milovat?
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.