Jedna volná noc, jeden volný den
Než se to všechno vytratí…
S rájem, co jsem nepoznal
Skrz potěšení, co jsem nikdy neměl
Jsem úplně sám na svém izolovaném trůně
Proč jsi mě opustil?
Početnější dny zešedly
Život pláče, sen zemřel v temnotě
Sahám po prázdném šálku; šálek, kde shromáždím slzy
Co v sobě držím
Pohled na záhadu, zhrzená identita…
Zmrazený ozvěnami smíchu
Mrak z morfinu okolo mě
Jako sněhově bílá opona;
Nádherný opar okolo mě
Tak mažu samu sebe z tebe; léčba mého rozumu…
A tady jsem, neochotně zapomínám na sebe samu
Tak ztracena v tom léku, tvůj duch mě straší;
Zkonzumován neodlišností
Křičím v tvém tichu kde mě stíny ukrývají…
Jsem prokletá, musím tě stále hledat
Ach, chabost, neuznala mé srdce;
Paralyzován, topíš se se mnou
Intoxikuj tu hořkou realitu
Pod obrazovou apatie
Ten sen zemřel ještě než se stihl narodit,
Nevinnost je ztracena… tak jako já
Ale já stále předstírám, že jsem silná
A stále hledám místo, kam patřím
Jemně mi šeptáš když spím
Abych nechala ten svět za sebou
Pohled na záhadu, zhrzená identita…
Zmrazená ozvěnami smíchu
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.