Letěli jsme nad těmi planinami a polámali si křídla za letu.
Svržení tak daleko od slávy k slepému světlu zoufalého života
Padám – má duše hladoví.
Tak nádherné, to tiché volání –
S očima z mlhy a sněhu –
Ta slza v trvalém pláči.
Ach, jak pláču…
Kolik smutku ustojíme?
Kolik slz musíme vyplakat?
Plakali jsme, dusili jsme se, zemřeli jsme… znovu a znovu a znova.
Zasvěcená bída – zdi se uzavírají.
Vzkříšení naplněno hrůzou – vidím lidský úšklebek.
Plakali jsme, dusili jsme se, zemřeli jsme…
Moříme se hlady od nadějí a snů.
Zděšené zoufalství – co stvořili jsme v zhnusené krvi.
Stvořitel – věřící – lhář…
Znesvětit – zdevastovat – vaše duše jsou mrtvé!
Slunce nikdy nevyjde
Tvé slunce nikdy znova nevyjde
Mizící nevinnost, umírající krása
Svět světlé temnoty v té mírumilovné noci.
Padám – má duše hladoví.
Tak nádherné, to tiché volání –
S očima z mlhy a sněhu –
Ta slza v trvalém pláči.
Tvé zoufalé impérium se rozpadá…
Znamení ukazují se po celém světě.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.