Chladný vánek zavanul do mého života, můj zbožňovaný
Krvácející srdce, co jsme sdíleli, nyní na křídlech Azraela.
Padám jako podzimní déšť…
Jsi mé vše.
Tento zhrzený polibek smrti v žalostném tichu
Den rozednívá se jako jizva… a děsivé slunce
Dvě duše propletené navzájem,
Stále tak samy.
Oba, ty i já jsme polámaní
A zamrzlí v kámen.
Žebráš o vzduch v té chladné hrobce s bolestí ostrou jako nůž
Lehneš si a odpočíváš, jako dítě v lůně, vracím si zpět část mého života.
Na chvíli to zmizelo, ale nic se nezměnilo.
Mlha padá navždy s jejím mizícím životem
Zaklonil jsem hlavu… poté se opíjel opálem.
Smaragdová bohyně přišla za mnou… dychtící po mé duši
A jenom na chvíli… jsem zapomněl.
Ano, vše bylo zapomenuto, ale nic se nezměnilo.
Najednou chladný vánek zavanul přes náš pokoj…
A cítil jsem, že bych měl odejít… z tohoto světa s ní.
Pojď; pij se mnou podivuhodný nektar Olympie!
Seď vedle mě a pomož mi vzdorovat našemu neštěstí a ztrátě…
Toto neštěstí a ztráta. Vše to končí tebou!
Políbím tě v tvém umírajícím dechu; nyní tiše spi.
Zničena za svými víčky; navždy v mých snech…
A ty budeš v bezpečí v mých nejdražších snech…
Má lásko… navždy v mých nejdražších snech…
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.