Já nedbám na měsíc,
když slunce plápolá,
když můžem světlu vstříc,
kdo z nás by odolal.
Žal se zmenší,
nést, když se nedá,
zář vchází zvenčí,
ach, běda, běda.
Závalů samot
dávno jsem sytá,
dny luny klamou,
tak slunce vítám,
proč.
Blažená samotou
byla jsem chvílemi,
pod lunou s nahotou,
bez kouska zázemí.
Kdo chtěl by měsíc,
když slunce pálí,
tisícům věcí
toužím se vzdálit.
V závalech samot
já měla doupě,
když luny klamou,
slunce je koupě,
snad.
Já nedbám na měsíc,
když slunce plápolá,
když můžem světlu vstříc,
kdo z nás by odolal.
Žal se zmenší,
nést, když se nedá,
zář vchází zvenčí,
ach, běda, běda.
Závalů samot
dávno jsem sytá,
dny luny klamou,
tak slunci říkám.
Kdo chtěl by měsíc,
když slunce pálí,
tisícům věcí
toužím se vzdálit.
Závalů samot
dávno jsem sytá,
když luny klamou,
tak slunci říkám,
proč.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.