Dům odchází,
má pomník ze sazí,
z kouře kříž.
Tříští se sál
a kdosi, kdo v něm stál,
ztroskotal.
Svátek má zář,
už hoří kalendář,
nemám skrýš.
Pompejí,
stěny jí,
žár s výhní.
Vír cizích těl,
pak slavík odletěl,
nevím kam.
Z říše nás dvou
nešťastnou náhodou
trosky jsou.
Dým vrhá stín
na postel, co v ní smím
spát sám.
Pompejí,
stěny jí,
žár s výhní.
Pár nerostů,
co v proudech bez mostů
poplavou.
Jen zrádnej sval,
aniž bych o to stál,
buší dál.
Lávou je zášť,
má ze sobectví plášť
nad hlavou.
Padá sníh
v Pompejích
a pálí.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.