Za oknem se rozlil měsíc září,
zívá a dál se nevesele tváří,
sbírá vzpomínky tak zákeřný,
letní barvy blednou
nad prázdnou nádobou.
Má schůzku se zlobou,
pár očí, který visí,
žízeň svou neuhasí
nad prázdnou nádobou.
Nálada se nemá k dnům, kdy svítí
slunce, který brání sklonům k pití,
směšný věci náhle závažný,
Damoklův meč trčí
nad prázdnou nádobou.
V objetí s únavou,
počítá skvělý roky
na prstech jedný ruky
nad prázdnou nádobou.
Tak už je to tady, končí léto,
skončilo jak vždycky jednou větou,
tenhle měsíc přece nezáří,
září jenom oči
nad prázdnou nádobou.
Má schůzku se zlobou,
pár očí, který visí,
žízeň svou neuhasí
nad prázdnou nádobou.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.