Uprchlíci Sever ležel někde roky daleko, v chladu Led zapečetil lidská srdce a oni zestárli. Jih stál na počátku krásných dní, jenže příliš suchý. Já chodil hloubkami vod a pohrával jsem si se svou myslí. Východ se probouzel, ožíval za svitu zlatého slunce. Přišel jemný vánek, několik myslí se spojilo v jednu. V tom letním čase, navzdory pohrdání vznešených lidí, cítili jsme mír, radovali jsme se. Šli jsme spolu, někdy ruku v ruce, Mezi tenkými hranicemi oddělujícími moře a písek. Usmívali jsme se mírumilovně. Uvědomovali jsme si, že můžeme být volní. A odešli jsme společně na západ. Západ je místo, kde všechny dny jednou skončí. Kde se barvy mění z šedých na zlaté, kde můžeme být s přáteli. A světlo proniká zlatými mraky nad námi Západ, to je Mike a Susie, Západ je místem, které miluji. Tam bychom všichni měli strávit své poslední dny, vyprávět si ty stejné staré příběhy: Alespoň jsme se o to pokusili. Takže na západ, úsměv na tváři, pojďme. A omlouváme se těm, kteří nikdy nenajdou cestu. Jsme uprchlíci, opouštíme život, který jsme znali a milovali. Není co více udělat, není co říct, není kde zůstat- jsme sami. Jsme uprchlíci, neseme si vše, co máme v hnědých vacích svázaných motouzem. Není o čem přemýšlet, nemá to význam. Budeme šťastní i sami. Západ, to je Mike a Susie, Západ, to je Mike a Susie, Zápas je místem, které miluji. Západ je domovem uprchíků…