Chobotnice
Chci vdechnout barvu tvým básním plným žáru,
Ty, kterou neznám
Nyní je má mysl zkoušena láskou, která se
kroutí a zmítá sem a tam
jednoho dne budeš s to spatřit...
Chci, abys se mnou vystoupala po desetitisíci
duhách a vydolovala z moře základy hor:
Ty, již pomalu začínám znát.
Ale ty potlačované emoce,
příliš vystrašená z umírání k novému životu.
A mezitím musím strpět tvé
měděné rezavé vlasy, výrazné jako – černé oči vodního dítěte, které mě pozorují z úrovně stropu.
Ta, kterou již dobře znám.
Nemohu však rozpoznat obraz dostatečně ostře,
již má skrýš stojí nechráněna,
Jak se mohu zbavit těchto ulpívajících paží,
které mě ovíjejí a objímají
a uniknout v čistou modrou mořskou masu?
Chci, abys porozuměla, ale jak ti to jen mohu vysvětlit?
Chci, abys to spatřila, ale mé vlastní oči jsou slepé.
Teď mě objímá chobotnice,
znám tě až příliš dobře
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.