1:
CVždycky jsem měla ten pocit, že vítr
Bbfouká jen od nebeských bran,
jenomže Fživot je blíž a po hříchu smutnějCší.
Vždycky jsem měla ten pocit, že lítost
se týká jen mých vlastních ran,
jenže ty cizí jsou tak nějak blíž a bolí víc.
Ref:
Je těžké Dmivěřit jen na dnešní den,
a jenom Cna to jaká právě jsem,
na vítr Bbod moře a na strážce majáCků.
Na sílu Dmichlapů a na lásku žen,
na bílý Ckřídla racků za oknem,
na jejich Bbzprávu že země je blíž než se mi Czdá.
2:
Vždycky jsem měla svý určený místo,
myslela že to prostě tak musí být,
že na svý věci člověk vždycky je sám a poslední.
Ve frontě na svý malý učený štěstí
snítko z prachu nebeských bran
jenomže život je blíž a po vínu krásnější.
Ref:
Je těžké věřit jen na dnešní den…
Je těžké věřit jen na dnešní den,
na bílý křídla racků za oknem,
na jejich zprávu že země je blíž, než se mi zdá.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.