Z Dlásky trochu blázen HmiRomeo zpívá
Dserenádu ulice a Hmikaždej se Gdívá,
Ajak ze stínu pod lampou Gjeho Aslova letí k Dní,
co ty, co Gjá, co s náma dvěAma bude dál.
Julie když ho vidí, u srdce ji pálí,
jak pod oknem stojí a zpívá a cizí tóny z dáli zní,
jak stovky stejných jako on, jako oni, jako my
svých hvězd se ptaj': co víc ti, lásko, můžu dát?
®: JuDlieA, kostky už Hmidávno hodil Gčas,
ale já DvímA, že stejný Hmisrdce bije v Gnás,
a z uší Dse mi vytráGcí Hmita píseň z Gfilmu,
Emikdy, sakra, budeš schopná říct:
ten Gčas byl trochu Hmizlej, AJuDlie?
Půjdeš se mnou zpátky, tímhle směrem stál kříž,
ty cesty byly sprostý a zlý, jenom ten svět byl týž,
pro tebe sním ten svůj sen, sen padlých andělů,
jak mě můžeš brát jako jeden ze svejch údělů?
Spoustu toho neumím, třeba mluvit jako v TV
a psát písničky o lásce, jaká je - to stejně nikdo neví,
ale vše, co můžu, chci ti dát, polibek přes mříž veršů svých,
až jednou zavoláš, skončím s tím vandrem po štacích.
®: Julie, dávno jsi jiná než ten film,
žádný hvězdy nad hlavou a láska za hrob, o níž sním,
však místo pro nás musí být aspoň v tom filmu,
snad ho zase jednou budem hrát a z lásky slzy krást, Julie.
Z Dlásky trochu blázen HmiRomeo zpívá
Dserenádu ulice a Hmikaždej se Gdívá,
Ajak ze stínu pod lampou Gjeho Aslova letí k Dní,
co ty, co Gjá, co s náma dvěAma bude dál.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.