PComalu končí lC/Héto, stráně zhAmiasínaj'
jako tvý Dmioči na podzim, co se v nich ztrFmaj7ácím,
pComalu končí lC/Héto a řeky našich vrAmiásek maj'
zase o rok hlDmiubší proud, tiše se vrFmaj7acím.
*: PAod křídla stromů, co někde nC#miad hlavou
mF#mialujou dF#mi/Eo tmy moji tvDář, už se v ní nAepoznámD.A
Potichu černej pták na okno zabuší,
už nased' podzim do vlaků, v kterejch se čeká
na nový země sluncí, kde duše osuší
ze smutnejch dešťů dívčí smích a slFmajiby nových jGar.
®: TFouho, leť, brána pEmiokladů se otvírá,
jDmiá si znova zDmi7#abalím a bDmi7udem někde spolu hrGát,
bFarevnej svět v záplavě lEmiistí posbírá
mDmiý právo blDmi7#ázna jednou si zkDmi7usit volnej pGád.
Tulák pan Andersen jako by prstem kýv',
za městem v polích usnul čas v peřinách ticha.
do oken padá noc o nějakou chvíli dřív
a divnej podzim někde v nás na struny dýchá.
*: Červený slunce na drátech usíná,
ve mně se něco probouzí, pak už jen poslouchám ...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.