Už si nCevzpomínAmi7ám, jak hlDmi7adil tvůj hlas,
když místo mFmiilování jsi čFdimietl mi z knížky
a já, CunavenAmi7á tvou přFmiedstavou lásky, šla spCátDmi7, G.
Bylo to nezkažený a nudný jak čas,
když do omrzení svý vteřiny vláčí,
mám ve vlasech stříbro těch nocí zbytečných.
®: NCechtěla jsem nic vEmiíc, než prAmiožít tu chvíli, když svFmiítá
a nCa kůži pAmi7álí ten nFmiejkrásnější hřCích.
Když sis mě přestal plést se svatou Magdalenou,
všechno se změnilo a na těch pár nočních bouří
teď s odstupem let spíš s něhou vzpomínám.
Pro touhu z přesvědčení je snadný zapomenout,
že i nejhezčí sny zšednou, když se splní,
teď nejsem si jistá, kdy stojí za to chtít.
®: Ale vem si mě, jaká jsem, to jediný nabízím,
vždyť možná jen blázen má právo na štěstí.
Ráda si připomínám, jak voní tvůj hlas,
když po milování mi předčítáš z knížky,
a jednu věc vím: jsem šťastná jako dřív,
a jCednu věc vAmi7ím: jsem šťFmiastnáG#mi ...D#maj7
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.