Zítra, zítra je to týden, týden, co tu stála, vážně jako skála. Přísná ve své kráse, té, které díky já jsem, plul řekou velkých příběhů a myslel, že je bez břehů. Zítra je to týden, kdy jsem poznal, že se mýlím a jen sen mě vrací k chvílím, se jménem Gloria. Nejsem, nejsem, co jsem býval, z minulého týdne, když se zpátky dívám, na ty chvíle vlídné, jen vzpomínka mi zbývá, kde je má Gloria. Gloria, měla tváře víly, mívala i k ránu úsměv sněhobílý. Byla jako z porcelánu, jako kněžka od Aztéků, je to k pláči, je to k vzteku, kde je má Gloria. Ahaa, ahaa, dlouho, téměř celý týden, teď každé ráno doufám, že snad už některý den, můj smutek přece poleví a najednou se objeví, tak nádherná a blízká, já věřím, že ji získám, Zítra je to týden, kdy jsem poznal, že se mýlím a jen sen mě vrací k chvílím, se jménem Gloria. Nejsem, nejsem, co jsem býval, z minulého týdne, když se zpátky dívám, na ty chvíle vlídné, jen vzpomínka mi zbývá, aha kde je má Gloria. Gloria, měla tváře víly, mívala i k ránu úsměv sněhobílý. Byla jako z porcelánu, jako kněžka od Aztéků, je to k pláči, je to k vzteku, kde je má Gloria.