Víťezslav Vávra - Frajer (Pavel Vaculík / Pavel Žák) Bylo setkání a vykání, pak bajka něžná, schůzka běžná, přípitek na tykání, políbení. Potom jiskření a krátký spoj, chvíle hvězdná, vesmír bez dna, budík a probuzení, slůvko ahoj. V Tvých očích otázníky: „Řekni cítíš co já?” a ve mně výkřičníky však byl jsem frája, řek jsem: „Díky, jede Ti vlak, budeš-li chtít, zavolej pak.” Dodnes vidím ji jak odchádzí, já šeptám v duchu: vrať se má milá, jsi moje první víla, co vážně bych bral. A když odjížděl Tvůj noční vlak já cítil, jak nám oči matní bylo to málo platní, já nezavolal. Do dneška vyčítam si to frajerství sví ve stovkách telefonů, já lásku slýchám z prázdných tonů Moh jsem jí mýt, stačilo chtít, za Tebou jít. Mám sto dívčích očí, mám krásných, něžnýchch možná víc láskou k jedné umírám té však nezvlád jsem to říct. Mám sto dívčích očí, mám krásných, něžnýchch možná víc láskou k jedné umírám té však nezvlád jsem to říct.